Svět Homeopatie

V základní homeopatické literatuře se o psychickém obrazu léku Hyoscyamus niger např. píše, že se jedná o jedince s násilnickým chováním, s návaly upovídanosti, se sklony k exhibicionismu a s halucinacemi. V praxi jsem pochopila, že nemusí jít o tak extrémní stav.

K výběru léku u mého prvního pacienta mě přiměla zkušená kolegyně MVDr. Miroslava Menclová. Jednalo se o tříletého křížence Endíka. Páníček si ho vzal z útulku a velmi k sobě přilnuli. Klinickým vyšetřením před pravidelným očkováním jsem zjistila, že se jedná o jednostranného kryptorchida (nesestouplo mu varle do šourku). Po čase jsem pejska zoperovala (nesestouplé varle by mohlo podlehnout v těle nádorovému bujení). Po operaci dostal Endík i směs homeopatik pro lepší hojení a odbourávání narkotik (Arnica montana, Phosphorus, Staphysagria a Nux vomica). Asi měsíc po zákroku si majitel začal stěžovat na nečekané chování pacienta (po kastraci se většina samců zklidňuje). V noci si pes hájil páníčkovu postel, do které ho pán pouštěl, vrčel, když se páníček v posteli otáčel a naznačoval kousnutí, dokonce se jednou zuby dotkly pánova obličeje. Po pětidenním podávání léku Hyoscyamus niger 15 C jedenkrát denně všechny dominantní projevy ustaly a z Endíka je opět veselý a slušný voříšek.

Druhý pacient, u kterého jsem Hyoscyamus použila, je mladý australský ovčák Lucky, který bydlí od štěněcího věku se svým psím bratrem u mladých manželů. Oba psy jsem v minulosti kastrovala. Když přišlo na svět miminko, péče majitelů o psí svěřence už nebyla tak vydatná, jak bývali pejsci zvyklí. Australáček Lucky začal vrčet při krmení, když mu páníčci sahali do misky, začal být „protivný“ na svého brášku, doslova ho odstrkoval, stále si vyžadoval pozornost. Domnívala jsem se, že šlo o žárlivost na dítě a doporučovala podávat lék Lachesis. Nebyl pozorován žádný efekt. Po tomto neúspěchu mě napadlo, že se jedná spíše o dominanci, naordinovala jsem Hyoscyamus 15 C jedenkrát denně po dobu jednoho týdne. Majitelé asi týden po vybrání hlásili, že už mají zase zpět svého mazlivého miláčka, začal se chovat jemně i ke svému psímu parťákovi.

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: Příběhy veterinárních lékařů
Zpátky na začátek stránky.

Autor: MVDr. Jana Červinkováveterinární lékařka

Veterinární lékařkou jsem se chtěla stát už od školkového věku. Promocí se můj cíl stal začátkem dalšího praktického i teoretického poznání a nekonečné studium tohoto odvětví homeopatie i další alternativy krásně doplňují. Homeopatie zapadá do mozaiky možností, jak pacientovi i svým nejbližším mohu pomoct a nyní si neumím představit, že bych některá zvířata léčila bez ní. Za vstup nejen do "medicíny na entou" vděčím svým zkušenějším kolegyním MVDr. Ladě Paulů, MVDr. Mirce Menclové a MVDr. Lýdii Čačkové, které v době mých začátků "kuličky" používaly zcela suverénně.

• Betynka

  Betynka je asi nejdrobnější čivava jakou jsem viděla. V době kdy jsme se setkali poprvé, jí byly asi 4 roky. Začala mít problémy po připouštění (ale ještě se nevědělo, jestli je březí nebo ne). Trpěla nechutenstvím, zvracela.

  celý článek
• Kastrace! Co když rána dlouho hnisá?

  Do ordinace k nám přišla fenka po kastraci, která byla provedena na jiném pracovišti. Fenka byla v pořádku, ale postkastrační rána se ne a ne zhojit – stále hnisala.

  celý článek
• Zraněný kocour

  Postupem let se pro mě homeopatie stala běžnou součástí dne. Jak v práci, tak doma. Při běžném nachlazení, úrazech, migréně, únavě. Partner má svoji krabičku, kterou používá na fyzické neduhy související s tím, že stavíme (že on staví) dům. Když jedeme na dovolenou, beru s sebou asi 30 tub homeopatik, náplast, jodovou tinkturu a poslední zbývající (asi už prošlý) Ibalgin. S narozením dětí se používání homeopatik samozřejmě ještě zintenzivnilo.

  celý článek