Svět Homeopatie

Mluvíte v rodině dvojjazyčně a máte občas obavy, co to udělá s řečí vašeho dítěte? Máme pro vás desat rad, na co si dát pozor...

1. Dvojjazyčnost považujte za zcela přirozenou a tak ji prezentujte i svému dítěti.
2. Již od narození s dítětem hovořte každý jen jednou řečí, a sice svou mateřštinou.
3. Pokuste se o vyváženost obou jazyků, tzn. věnujte se oběma přibližně stejně.
4. Zprostředkujte dítěti kladný vztah k dvojjazyčnému prostředí – nejen k jazykům, ale i kulturám daných zemí.
5. Snažte se odolávat tlaku hlavního jazyka ve vašem prostředí. Posilujte slabší jazyk a nezapomínejte ani na kulturu jeho země.
6. Neklaďte na dítě přehnané nároky. Mohlo by se začít bát jazyk používat, nebo k němu dokonce získat odpor.
7. Důležitější než to, jestli vaše dítě ovládá druhou řeč bezchybně, je to, že je s ní spjato a považuje ji za přirozenou.
8. Nenechte se odradit případnými předsudky svého okolí.
9. Dítě do ničeho nenuťte – např. pokud jeden, nebo druhý jazyk momentálně odmítá. Toto stádium je normální a mělo by odeznít samo.
10. Pokud se objeví problémy nebo chcete-li učinit nějakou zásadní změnu (např. přihlásit dítě z nebilingvní rodiny do cizojazyčné školky), poraďte se s odborníkem.

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: ... A střípky ze života
Zpátky na začátek stránky.

Autor: Bc. Denisa Vítkovákonzultantka v oblasti marketingové komunikace a PR, novinářka, překladatelka

 

• Jedno dítě, dvě řeči, otevřený celý svět

  Možná máte dítě v předškolním věku a přemýšlíte, jestli ho přihlásíte do cizojazyčné školky. Nebo je váš partner cizinec a svého potomka vychováváte vícejazyčně dokonce již od narození. Ptáte se jak, aby to bylo správně?  

  celý článek
• Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí?

  Rok 2011 je za námi...Jistě mi dáte za pravdu, že nejbolestnější ztrátou pro naši zemi byl odchod Václava Havla. Dovolte nám, abychom se s ním dnes, symbolicky na Nový rok, cestou malého zamyšlení, rozloučili...

  celý článek
• Zase pondělí…

  Tak tuhle větu si pro sebe každé pondělní ráno nejspíš říkáme všichni, tedy minimálně ti, kteří upalují do pracovního procesu, místo aby sjížděli alpské kopce, či se slunili kdesi v Tichomoří. Důvodů, proč se nám nechce ráno do práce je mnoho, nechuť překonat je obrovská a jediným stimulantem k výkonu vstanu a jdu, povětšinou bývá fakt, že je třeba platit složenky. Co s tím? 

  celý článek