Navigace po stránce

Víte, že ...

Víte, že Agaricus muscarius je muchomůrka červená? Je to tzv. létací houba šamanů, přidávala se do piva nebo jiných povzbuzujících nápojů, intoxikace je podobná požití alkoholu. V homeopatickém ředění je to lék na tikové projevy v obličeji, neuralgie trojklanného nervu a výborný lék na omrzliny, kdy má pacient pocity brnění a mravenčení (podáváme v ředění 9 C 3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Dovolená s RESCUE...

Autor: Lucie Nestrašilová

Letošní prázdniny jsem si předem pečlivě naplánovala. Představa, že budeme 2 měsíce doma a budu své nejmenší dítko vláčet za sebou, mě děsila. Jelikož mám dítě typu „mamánek“, který nechce nikde spát, začala jsem již v únoru pátrat po aktivitách typu „příměstský tábor“ v našem případě „hokejový kemp, tenisový kemp“, kam ho ráno odvezu, on si celý den užívá a já si ho odpoledne po práci vyzvednu. 

Ilustrační foto
Zdroj: Lucie Nestrašilová

Díky včasné pečlivé přípravě se mi podařilo prázdninové aktivity rozplánovat do posledního dne. Jelikož byl jeden z kempů mimo Prahu, naplánovala jsem si spolu se synem „relaxační týden“. Ubytovali jsme se spolu v hotelu, který nesl název „wellness“, což slibovalo pěkný čas i pro maminku...

Můj plán vypadal asi takto:

  • ráno se synem posnídáme
  • odvezu syna na zimní stadion
  • vrátím se zpět do hotelu s přívlastkem wellness, objednám se na masáže, pedikůru, manikůru a kdo ví, co ještě...
  • po relaxu si vezmu tu nejtlustší knihu, kterou mám a celou ji za ten týden přečtu
  • v mezičase si zajdu do hotelové lobby na čerstvě praženou kávu
  • odpoledne (spíše k večeru) vyzvednu syna na zimním stadionu a budu se mu po zbytek dne věnovat (bazén, bowling, společenské hry, atp.)

Přesně tak mělo vypadat 6 po sobě jdoucích dní...

Realita?

1. den – příjezd na zimní stadion, hledání dozoru, trenérů, vybalení věcí v hokejové šatně. Těšení se na večeři v hotelové restauraci. Následovalo velké zklamání v podobě jídla, které chutnalo i vypadalo jako jídlo ze školní jídelny 20 let "tomu nazad"... Nevadí, upekla jsem si doma pro jistotu skvělé ovesné sušenky, hlady neskonáme.

2. den – snídaně nic moc, kvalita nabízených potravin velmi mizerná, ale nehleďme na kvalitu. Přece ale nebudeme jíst celý týden ovesné sušenky?!!!

Odjezd na zimní stadion. Následuje zděšení, že jsou v týmu pouze kluci o 5-7 let starší než můj syn. Což je v případě hokeje zcela zásadní problém. Trenéři mě sice ujišťují, že to bude v pohodě, já však v pohodě vůbec nejsem. Místo návratu do hotelu zvaném wellness, který je přes den stejně zavřený, protože slovy personálu: „Lidé jsou přes den pryč a otvíráme až ve čtyři odpoledne“ (syna si na kempu přebírám v 15:30...), vyndám z auta mikinu, dvě deky a jdu si sednout do hlediště stadionu a držím synovi palce, aby... přežil! Víc vážně nechci! Po prvním tréninku objevuji restauraci na zimním stadionu, dokonce s wifi připojením, usedám a zkouším zdejší stravu. Celkem to jde. Ale hlavně – jsem synovi nablízku. Ráda bych se od svého mamánka sobecky vzdálila, ale tak nějak cítím potřebu si vše ohlídat. Stejně tak se klepu na odpoledním tréninku, na klidu mi to nepřidá.

3. den – mám v plánu pracovně-přátelskou schůzku v Brně. Velmi si té osoby, za níž se chystám, vážím a na schůzku jet chci. Jenže při představě, že opustím zimní stadion a nebudu mít tréninky, tedy syna, pod dohledem mě děsí. Ráno sháním na staďáku zodpovědné osoby, marně. Sednu do auta, vyrážím směr Brno, zkouším volat na všechna dostupná čísla a všem vysvětluji, že některá cvičení jsou s ohledem na výrazný výškový rozdíl dětí fakt nebezpečná... Připadám si jak hysterická matka, vážně zuřím. Cestou mám asi 5x vytočené číslo osoby, za kterou se chystám a chci schůzku zrušit. Vážím si jí ale natolik, že to nakonec neudělám a na místo určení dojedu. Jsem však ve stavu, kdy nevím, zda budu schopna normálně komunikovat. Hledám v autě nějaká záchranná homeopatika, nakonec nacházím RESCUE pastilky. Hurá! Vozím je sebou pro případ nouze. Uvědomuji si, že jsem si je ještě nikdy nevzala v takto krizové situaci, resp. ve chvíli, kdy se cítím fakt mizerně. Na jednu stranu mám strach, že může na ledě syna někdo dvakrát tak velký jak on srazit a nemusí to dopadnout dobře, současně tuším, že jsou mé obavy možná větší než realita, také však přemýšlím nad tím, že ho sbalím a pojedeme směr „domů“. Jenže se ve mě mísí i pocit zodpovědnosti vůči osobě, s níž mám domluvenou schůzku. Ten vnitřní boj mě ničí. Beru si tedy rovnou 2 pastilky RESCUE a využívám 15ti minutovou prodlevu na procházku parkem.

A cítím zcela zásadní úlevu.

Nechápu. Je možné, že se mi po těch dvou záchranných pastilkách tak rychle ulevilo? Skutečně! Zní to až neuvěřitelně, ale hysterie byla pryč, cítila jsem úlevu a klid. Jakoby nic z toho „předtím“ nebylo. Přišla jsem na plánovanou schůzku a byla jsem vážně v pohodě. Hned odpoledne, kdy jsem syna vyzvedávala, jsem racionálně zvážila všechna pro a proti a rozhodla jsem se zůstat. Hotel s přívlastkem wellness své relaxační služby sice nezprovoznil, dobré jídlo jsem v místě konání také nenašla, ale nakonec jsme si ty naše odpoledne a večery se synem hezky užili, on sám si užil i hru s velkýma klukama na ledě a já jsem prostřednictvím WIFI navázala kontakt se světem a vydržela jsem až do finále, kdy byl synův gól při závěrečném zápase odpovědí na to, proč bylo fajn vydržet a zůstat až do posledního pískání☺

Přeji vám o něco pohodovější prázdniny:-)

Lucie
 

 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Lucie Nestrašilová

Autor: Lucie Nestrašilovášéfredaktorka, manažerka Homeopatické lékařské asociace

Lucka je zakladatelkou a šéfredaktorkou Světa homeopatie. Stála u zrodu tohoto portálu a intenzivně se podílí na jeho každodenní tvorbě. Snaží se Vám, čtenářům, naslouchat a neustále pro Vás vymýšlí nové projekty. Inspiraci pro nová témata hledá ve svém každodenním životě, který nejraději tráví se svou početnou rodinou. Její život je plný sportu. Ráda běhá, jezdí na in-linech a relaxuje na zimních stadionech, neboť hokej je její "druhý" život, který sdílí se svými dětmi. Lucie současně pracuje jako manažerka Homeopatické lékařské asociace. Mnoho let se věnuje dobrovolnictví a nadační činnosti a snaží se nejen prostřednictvím Světa homeopatie pomáhat druhým.

Motto: „Práce pro Svět homeopatie je pro mě stále velkou výzvou. Mám velkou radost, že se nám podařilo vytvořit tak skvělý redakční tým plný motivovaných, zapálených a inspirujících lidí. Ráda se setkávám s lékaři a dalšími odborníky na homeopatii a naslouchám jejich zkušenostem. Stejně tak ráda poslouchám své přátele, ale i lidi, které "náhodou" potkám. Je krásné, když máte své zájmy a zkušenosti s kým sdílet. I po 8 letech "u homeopatie" získávám stále nové poznatky a pevně věřím, že díky Světu homeopatie bude homeopatie a zdravý životní styl blízký i Vám.“

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Moje arnika léčivá pomocnice

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 17.11.2019 20:34

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze