Navigace po stránce

Víte, že ...

Sedmikráska (Bellis perenis) byla ve středověku často používanou rostlinou? V mnoha částech Evropy bylo zvykem mísit šťávu ze sedmikrásek s mlékem a dávat ji štěňatům. Psíci pak nerostli a zůstávali jako mazlíčci, které si paničky dávaly na klín. V homepatii je lékem první volby při poranění hlubokých tkání a po velkých chirurgických výkonech (podáváme v ředění 9 CH 3x denně 5 granulí). Je i výtečným lékem starých dělníků zahradníků, které bolí záda v bederní oblasti a také při poškození páteře u profesionálních řidičů (podáváme v ředění 15 CH 2-3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Kdo zkusil homeopatii, ten jí věří

Autor: Redakce

Už více než dvacet let se lékařka Eva Horká specializuje na léčbu bolesti. Má tedy dobrý přehled, co nás v dnešní uspěchané době trápí: jsou to záda, ale také bolesti, na jejichž příčinu se nepřijde ani po důkladných vyšetřeních. Homeopatika taková soužení sice vždycky nevyléčí, ale sníží množství užívaných tišících léků.  

Ilustrační foto

V časopise Kondice nás zaujal rozhovor s lékařkou MUDr. Evou Horkou, členkou Homeopatické lékařské asociace...

Jak vás léčba bolesti dovedla k homeopatii?

Když se u nás v devadesátých letech homeopatie objevila, zaujala mě coby metoda velmi netradiční a udělala jsem si základní kurz. Ale člověka hlavně přesvědčí, když to zkusí sám.

Na sobě nebo pacientech?

Nejdřív to lékař musí zkusit na sobě, aby věděl, o čem to je. Pro mě to byl zázrak. Tehdy jsem si rozbila koleno, nemohla jsem celý den chodit, ten další jsem dobelhala do práce a tam jsem si do pusy nasypala Arniku (homeopatický lék Arnica Montana – pozn. red.). Z práce už jsem šla, jako kdyby se mi nic nestalo. A to samozřejmě nebyl jediný případ. Opakovaně jsem zažila, že to takhle krásně zafungovalo, ať už na mě, nebo třeba na známé. Proto jsem se o homeopatii začala zajímat dál.

Vaše dnešní pacienty ale asi trápí víc než jen rozbitá kolena…

Jistě, často jsou to bolesti zad, ale také bolesti jiného typu, než když se někde praštíte nebo skřípnete: bolesti, které nemají anatomický podklad. Ti lidé jsou vyšetření horem dolem, nic se na nich nenajde, přesto potíže trvají a oni hrozně trpí. Typově sem patří třeba fibromyalgie, plošné bolesti celého těla, kdy je člověk zároveň ztuhlý, často se přidává také chronická únava.

Těmto lidem homeopatie pomůže?

Neříkám, že je homeopatika úplně uzdraví. Takový zázrak se mi ještě nepovedl. Ale je možné, že díky homeopatii budou užívat méně klasických léků. Těch se nezbaví, protože přece jen, když se bolest objeví, tak po nich sáhnou. Ale je jich míň, a to je velký úspěch.

A kromě bolesti?

Chodí pacienti se stále se vracejícími infekcemi horních cest dýchacích nebo močových cest. Ti, kterým klasická medicína nedokáže ulevit. Jak už jsem řekla, považuju za úspěch, když jim pomůžu snížit množství užívaných léků. Pak nejsou tolik ohroženi jejich vedlejšími účinky, nepoškozují si ledviny a játra.

Podělíte se o konkrétní příklad, kdy homeopatie zabrala?

Mám pacientku, která měla léta problémy s nadprodukcí paratyroidního hormonu, což je stav, který vede ke ztrátám vápníku, tedy poškození kostní hmoty. Lékař jí dával léky, aby netrpěla osteoporózou, ale ona byla i tak vyděšená, že vápník pořád ztrácí. Dávala jsem jí homeopatika a stav kostí už se dál nehoršil. Homeopatika tedy pomohla zastavit ztrátu kostní hmoty.

Komu ještě pomáhá snížit množství užívaných léků?

Pacientům s autoimunitními chorobami. Hovoříme o široké skupině nemocí, jako jsou záněty štítné žlázy, revmatoidní artritidy, záněty tlustého střeva, kožní problémy. Když tato onemocnění dojdou do určitého stadia, klasická medicína sáhne po kortikoidech, velmi silných a pro organismus náročných lécích. Homeopatie dokáže odstínit jejich vedlejší účinky, dokáže snížit jejich spotřebu. Na druhou stranu je třeba říct, že když už se nemoc dostane do fáze, kdy jsou zapotřebí kortikoidy, tak homeopatika zabírají velmi líně.

Podle statistik právě autoimunitních onemocnění přibývá. Jak si to vysvětlujete?

Je to tak, valem jich přibývá. Nevím, jestli je to jen lepší diagnostikou, spíš se ale přikláním 
k názoru, že se na tom podílí také způsob života moderní společnosti. To je taková zátěž, že ji organismus nemůže zvládnout. Je těžké pak lidem vrátit zdraví, protože autoimunitní onemocnění je vlastně určitý druh alergie. Strašné je, že je to alergie na sebe sama, takto nemocní lidé si sami ubližují a přetnout ten uzel není jednoduché. Kortikoidy potlačují reakci pacienta, a tím mu zabrání, aby se sám zničil. Homeopatika mají za cíl nastavit imunitní systém, aby sám sobě neubližoval.

Ale vysadit kortikoidy a začít s homeopatiky je předpokládám nesmysl.

Takovou věc bych nikdy nedoporučila. Kortikoidy nejdou vysadit, a když už ano, tak postupně, záleží na tom, jak dlouho je dotyčný užívá. Nahradit je homeopatiky nelze, pouze doplnit.

Nemusí být homeopat také trochu psycholog? Když si tak pročítám indikace k lékům, lékař musí 
s lidmi hodně mluvit, aby jim předepsal ty pravé.

Bylo by dobré, kdyby byl. Pacienti někdy o sobě nechtějí moc říct, a to je pak těžká diskuze. Přijdou a povídají, že je pořád trápí angíny. Když se zeptám, jak je ten krk bolí, odpoví: „Jako každého, ne “ Na otázku, jestli mají horečku, vyhrknou: „No bodejť, při angíně má přece horečku každý!“ A to není pravda, každý netrpí stejně. Nemluvím teď o epidemiích, to lidé vykazují stejné příznaky. Ovšem když jde o stále se vracející onemocnění u jednoho člověka, je to ‚jeho‘ choroba a může vypadat jinak, než je zvykem. A já musím zjistit jak, abych mu mohla nabídnout správnou léčbu.

A co z nich tedy musíte dostat?

Nejprve se ptám stejně jako každý jiný doktor: jaká je ta bolest, co navíc pacienta trápí. Jestli k tomu zvrací, bolí ho hlava, nohy, klouby. Homeopatie se ale s takovými otázkami nespokojí, ptám se tedy dál - chci například vědět, kdy se ta nemoc zlepší. Nemoci taky mívají vyvolávací momenty a na ty je třeba rovněž přijít. Cílenými otázkami se pak dostávám přesně tam, co ti lidé nechtějí říct. Opravdový problém je totiž mnohdy mimo fyzickou oblast, spočívá v rodině, ve vztazích. Pravidelně slýchávám: „Co se mě ptáte na rodinu? To do toho nepleťte!“ Ale já musím. Tělo se od duše nedá oddělit, vždycky stůňou oba, vždyť je to jeden člověk. Přiznám se, že někdy je pro mě těžké se takto ptát. Nechci se pacientů dotknout, ublížit jim. Někdy si ani neuvědomují, v čem je ten hlavní problém.

Vytěsňují ho?

Ano. Měla jsem pacientku, která byla celá rozbolavělá, léčba pořádně nikam nevedla. Zajímavé bylo, že ta paní byla zhruba do padesáti zdravá, neměla vůbec žádnou nemoc, sem tam rýmu, jinak jako řípa. A od těch padesáti se začala celá sypat: bolely ji klouby, problémy měla i 
s vnitřními orgány, zasažený byl také endokrinní systém… Bylo toho opravdu hodně. Pořád jsem se ptala, co se jí tenkrát stalo. Změnila jste místo? Stěhovala jste se? Děti měly problém? Někdo umřel? Až po půl roce si vzpomněla na takovou hrůzu, kterou ani nemůžu zveřejnit. Ona ji úplně vytěsnila, zapomněla na ni! Ale tělo ne. Až potom jsem mohla léčbu zacílit a pacientka se začala lepšit.

Homeopatie je tedy taková víc povídací než klasická medicína, řešíte pocity pacienta…

Ale pozor - homeopatie je především exaktní věda. Má spoustu pravidel a přesná dávkování. Kdo ta pravidla lépe zná, lépe léčí. Proto se celý život vzdělávám.

Klasičtí lékaři ji často za příliš exaktní nepovažují. Jak se vyrovnáváte s tím, když vaši specializaci někdo zpochybňuje?

Kdo ji vyzkoušel, ví své. Samozřejmě že jsou lékaři, co se jen hrabou v teoriích a homeopatika by ani za nic neužili. Trochu mě ale zaráží logický nesmysl, kdy školní medicína tvrdí, že 
v homeopaticích není vůbec nic, že je to podvod. A přitom se na ně musí platit registrační poplatky, některá musí být na recept. A jsou tací lékaři, kteří homeopatika svým pacientům zakazují, když užívají běžné léky. Proč, když v nich teda nic není?

Myslíte, že mohou účinkovat na někoho, kdo v jejich schopnosti nevěří?

Slyšela jsem v této souvislosti příběh jednoho francouzského lékárníka. Musel prodávat homeopatika, přestože v jejich účinky nevěřil. Jinak by tam neobstál, ve Francii jsou přece jen homeopatika pacienty žádána v daleko větší míře než u nás. Zavedl si takový rituál, asi že dělal dobře jeho duši: když přišel ráno do lékárny, sebral náhodně nějakou dózičku s homeopatickými kuličkami, nasypal si ji do pusy a řekl si: „Vida, zase to nic neudělalo!“ Takhle to jednou opět provedl a posléze zjistil, že se zaboha nemůže vymočit. Trochu ho to znervóznělo a pak teprve začal přemýšlet, co to vlastně snědl. Skončil v nemocnici. Pak už nikdy neříkal, že to nefunguje. 

Rozhovor s MUDr. Evou Horkou vedla Lucie Frydecká, šéfredaktorka magazínu KONDICE
 

 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Redakce

Autor: Redakce

Informace, které ve Světě homeopatie.cz najdete, jsou garantovány týmem lékařů a dalších odborníků, kteří ve své každodenní praxi praktikují homeopatii.  

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 23.10.2019 03:21

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze